Přeskočit na hlavní obsah

Zpátky do života nebo jen přežít?

Zkouším to. Opravdu. Moc mi to nejde.

Každé ráno se dívám do zrcadla, vidím obličej, postavu a říkám jí: "To jsi ty!" a tak jsem se rozhodla zkusit najít to, co je uvnitř mě, kdo jsem a jaká jsem. Teď se podívám do zrcadla a říkám si: "To jsem já!", potom se usměju a jdu dál.

Tak tady mě máte. V novém.


I něco takového, je určitý krok dopředu s bonusem ohlédnutí se do minulosti. Do dob, kdy jsem byla opravdu šťastná, nic mě netrápilo, život byl hračka, lidé okolo byli hodní, milí, vstřícní, cítila se milovaná a v bezpečí. Totiž, když mi byly 3-4 roky.


Je zvláštní, že naprosto jednoduchá věc, jako je ofina, mi dala nevědomky pocit jistoty, bezpečí a celistvosti. Cítím se chráněná a schovaná zárověň. Jakoby přikrytá. V duši nastal určitý klid, alespoň na chvíli. Pomalé, smutné i zamilované písničky jako Take That - Patience a Keane - Somewhere Only We Know mi znějí v uších. Srdce se uklidnilo až do včerejšího večera. Proklatý rozhovor a ještě proklatější kniha!

Nikdy předtím bych nevěřila, jak nepřjemné mi dokáže být, když se mě někdo zeptá na mého partnera. Vždycky to ten dotyčný myslí dobře, poněvadž nic netuší, ale zároveň mě udivuje drzost té otázky. Chápu, že je to divné, já jsem nespíš divná, ale co už. 

Představte si tu situaci: 
Jedete na školení od nejmenované firmy, celý den tam trávíte s lidmi, které znáte více či méně, povíváte si, smějete se a protože mezi programem a večeří máte chvíli čas, vytáhnete mobilní telefon a čtete si knížku. A lidé asi v domění, jak tam pořád něco cvakáte, protože posouváte stránky, že něco píšete se nenuceně zeptají (podotýkám, že chlap) : "A u Vás se rýsuje nějaký šikovný mechanik do podniku?" Zvedla jsem hlavu a říkám: "To jako u mě?" odpověď: "No ano." tak říkám: "Ne." a myslím si, že je to dostatečná odpověď, ale lidem tohle asi prostě nestačí. (poslouchali všichni) A tak se ptá ten pán dál: "Tak pracuje s počítačema?" Zarazím se a říkám: "Ne, nepracuje... (vidím šokovaný výraz ve všech tvářích, sakra, špatná formulace slov a tak rychle dodávám) já, žádného přítele nemám, jsem sama." a pak už vidíte jejich zaražené pohledy, u dam soucitné a u pánu skoro vyděšené. A můj pocit? Taková ostuda a ještě veřejně. Ale pán statečně pokračuje. "No, ono v dnešní době není lehké si někoho najít, že? Já mám syna, tomu je dvacet a říká mi, ale tati, ono už je to všechno rozebrané." A tak jsem se usmála a říkám. "No, lehké to není a kolikrát ani není o co stát, protože když někam jdete, tak je to všude jeden debil vedle druhého." A nakonec se z toho stala krásná hystorka, jak on našel svoji manželku, kterou hledal čtyři roky, protože věděl co chtěl, a pak našel ji. Je pro něj ta pravá a věří, že se narodili jeden pro druhého.

A jako hřebíček na dortu se večer začtete do knížky a přečtete si odstavec typu: 
*odstavec je trochu upravený 
„Chodíš s muži na rande, abys unikla samotě, a doufáš, že z toho bude něco víc? Probouzíš se ráno s nepříjemným pocitem v žaludku a s vědomím, že sis znovu lhala? Přemýšlíš, jestli nejsi stvořená k tomu, abys zůstala sama? A lámeš si hlavu, co tě vlastně drží zpátky?“

Ano.

Komentáře

  1. No... nějak nevím, co bych k tomuhle napsala... :( zkrátka - není to jednoduché. být sama je fajn, být s někým má ale taky spoustu věcí do sebe... a najít balanc mezi tím, není žádná sranda... taky se to pořád učím...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem asi svoji rovnováhu našla. Vím, co chci a vím taky, co nechci, jenže nikde na míle daleko okolo mě není nic, co by se tomu alespoň trochu podobalo. Najít k sobě druhou plovičku je nadlidský úkol, to jistě, ale v dnešní době jsem opravdu nečekala takové reakce na zjištění, že jsem sama. Vždyť na tom není nic špatného a až přijde to pravé, tak si to ujít nenechám. No ne? :)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meggie navždy!

Jako dítě nad tím člověk neuvažuje. Vlastně Vás to ani nenapadne, protože jste dítě, které si domů přinese kočičku nebo jakéhokoli jiného domácí mazlíčka. Najednou máte doma zvířátko, se kterým si hrajete a ono roste stejně jako vy. :) Jako dospělý člověk už se na to ale koukáte trochu jinak. 
Nejen, že si to malé, roztomilé koťátko přinesete domů, ale vy mu koupíte pelíšek, spoustu jídla, tuny steliva a co na tom, že vyměknete a tohle boží zvířátko se svámi válí v posteli. Očkování, odčervění, přípravky proti klíšťatům...Vždycky, když je venku špatné počasí, zima nebo moc teplo, vezmete ho pod své krovky domů. Jezdíte s ním na veterinu, snažíte se ho vychovat, krmíte ho, hýčkáte ho a sledujete, jak z toho koťátka vyroste velká, kamarádská, mazlivá kočka. :)
A vy ji milujete, protože je jako Vaše vlastní miminko, Vaše dítě.

Moje první MIXIT

Dlouho jsem přemýšlela, že to vyzkouším až jsem byla předběhnuta. Od sestřičky jsem dostala k svátku svoje první mixit müsli Cvičme v rytme! (protože chodím cvičit :D)a musím uznat, že je to výborné.
Stránku www.mixit.cz nebo www.mix-it.cz zná snad úplně každý, kdo chce zdravě jíst a nebo i hubnout. Není to kasické müsli, které najdete všude v obchodě a navíc si ho můžete namixovat sami. Prostě si vyberete všechno co vám chutná a smícháte to do jedné obrovské mňamky. Mixovat můžete 3 základní druhy. Müsli, kaše a suché plody. Pokud ale nemáte tu odvahu, mixovat sami pro Vás tu mají již hotové mixit a spoustu dalšího. 

Moje závislost 1 - Laky na nehty

Dala jsem se do uklízení a říkám si, Péťa tak ráda tvoří a improvizuje s nehtíkama, pochlubím se svojí výbavičkou. Takže Peti, za každý nový nápad budu moc vděčná a věřím, že pár takových článků u tebe ještě přibyde. Nevím, co všechno používáš, ale kdyžtak ještě něco dokoupím, není problém. ;) :D

Dopadla jsem tak, že si ke mě všichni z rodiny chodí laky půjčovat se slovy, no když ty jich máš tolik a velkej výběr. A přitom to ani nevypadá v té krabici tak děsivě, že? :D Jako malá jsem měla hrozný zlozvyk a kousala jsem si nehty, dneska si s nima hraju a baví mě to. Je to taková moje chvilka, opočinek a tak trochu i terapie. :)
Takže tady je můj arzenál v plné kráse. ;)