Přeskočit na hlavní obsah

Jednou cizí člověk, navždy cizí člověk!

Nezáleží na tom, jako dlouho dotyčného znáte, jak dlouho se přátelíte nebo jak dlouho společně pracujete. Jednou to byl cizí člověk a věřte mi, ať už se k Vám chová, jako že jste nejlepší přátelé a jak je děsně hodný člověk, když přijde do tuhého, asi je to nějaké pravidlo či co, ale pokaždé se nakonec zachová jako svině. A v té chvíli Vám dojde, že to byl stále cizí člověk a vlastně jste ho vůbec neznali, protože ten člověk, o kterém jste si mysleli, že ho znáte, by jednoduše nikdy v životě nic takového neudělal.

Je až s podivem, jak snadno a rychle Vás dokáže člověk zklamat. Tím myslím opravdu hluboce zklamat. Po té lidské stránce. A nejhorší je, když se ten člověk chová, jako by se nic nestalo. Ne, nemám mu za zlé to, co udělal, ale způsob, jakým to udělal! Jak se zachoval!

Jediné, v co doufám je, že už toho člověka nikdy neuvidím a pokud se náhodou stane, že se potkáme, tak asi nebudu zrovna ta nejmilejší osoba na světě. Vlastně.... má co chtěl že?

Živote, živote, co jsi mi to zase po dvou letech přihrál za karty...

Komentáře

  1. Jen matně odhaduju, o co by asi mohlo jít...
    Každopádně, ať byl tvůj konkrétní případ jakýkoliv, dá se vztáhnout i do obecné roviny. Asi každý se někdy v někom zklamal. Já nemusím chodit zase až tak daleko. Taky jsem si myslela, že danou osobu znám, dokonce velmi dobře a x let... a ono ouha. Stačí chvíle a bezvadného člověka, je člověk cizí, se kterým si nemám co říct. Bohužel, to je život... :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťi, v podstatě jde o to, že od nás odešel jeden pán ze servisu, způsobem ze dne na den, což lidsky prostě odsuzuji. Už nejsem žádná malá holka, nebo si tak alespoň nepřipadám, ale tahle zkušenost mě utvrdila, že jsou ještě určité situace v životě, o kterých přemýšlím jinak a nejspíše (a hrozně nerada to přiznávám) jsem hodně naivní. Že to člověk řekne dopředu, že se s celým kolektivem rozloučí, ale hlavně, že dodělá rozdělanou práci a sakra... uklidí si po sobě bordel!
      Samozřejmě, taky mám v životě pár obecných lidí "kamarádek" a i když mě to mrzí, asi se s tím opravdu nedá nic dělat a říct tvojí větu: "Bohužel, to je život... :("

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meggie navždy!

Jako dítě nad tím člověk neuvažuje. Vlastně Vás to ani nenapadne, protože jste dítě, které si domů přinese kočičku nebo jakéhokoli jiného domácí mazlíčka. Najednou máte doma zvířátko, se kterým si hrajete a ono roste stejně jako vy. :) Jako dospělý člověk už se na to ale koukáte trochu jinak. 
Nejen, že si to malé, roztomilé koťátko přinesete domů, ale vy mu koupíte pelíšek, spoustu jídla, tuny steliva a co na tom, že vyměknete a tohle boží zvířátko se svámi válí v posteli. Očkování, odčervění, přípravky proti klíšťatům...Vždycky, když je venku špatné počasí, zima nebo moc teplo, vezmete ho pod své krovky domů. Jezdíte s ním na veterinu, snažíte se ho vychovat, krmíte ho, hýčkáte ho a sledujete, jak z toho koťátka vyroste velká, kamarádská, mazlivá kočka. :)
A vy ji milujete, protože je jako Vaše vlastní miminko, Vaše dítě.

Moje první MIXIT

Dlouho jsem přemýšlela, že to vyzkouším až jsem byla předběhnuta. Od sestřičky jsem dostala k svátku svoje první mixit müsli Cvičme v rytme! (protože chodím cvičit :D)a musím uznat, že je to výborné.
Stránku www.mixit.cz nebo www.mix-it.cz zná snad úplně každý, kdo chce zdravě jíst a nebo i hubnout. Není to kasické müsli, které najdete všude v obchodě a navíc si ho můžete namixovat sami. Prostě si vyberete všechno co vám chutná a smícháte to do jedné obrovské mňamky. Mixovat můžete 3 základní druhy. Müsli, kaše a suché plody. Pokud ale nemáte tu odvahu, mixovat sami pro Vás tu mají již hotové mixit a spoustu dalšího. 

Moje závislost 1 - Laky na nehty

Dala jsem se do uklízení a říkám si, Péťa tak ráda tvoří a improvizuje s nehtíkama, pochlubím se svojí výbavičkou. Takže Peti, za každý nový nápad budu moc vděčná a věřím, že pár takových článků u tebe ještě přibyde. Nevím, co všechno používáš, ale kdyžtak ještě něco dokoupím, není problém. ;) :D

Dopadla jsem tak, že si ke mě všichni z rodiny chodí laky půjčovat se slovy, no když ty jich máš tolik a velkej výběr. A přitom to ani nevypadá v té krabici tak děsivě, že? :D Jako malá jsem měla hrozný zlozvyk a kousala jsem si nehty, dneska si s nima hraju a baví mě to. Je to taková moje chvilka, opočinek a tak trochu i terapie. :)
Takže tady je můj arzenál v plné kráse. ;)