Přeskočit na hlavní obsah

Co teď...?!

Mám lidi v podezření, že si pro sdělování zásadních novinek vybírají ty nejhorší okamžiky. Vypustí na Vás takovou to informaci jako ránu z čistého nebe. V jednu chvíli se smějete a v té druhé přímo slyšíte, jak Vám v hlavě šrotují kolečka. Naneštěstí nejste v situaci, abyste se mohli zamyslet aniž by si toho nikdo nevšiml  a když už Vás napadne vyslovit svůj názor, tak na to jednoduše není prostor. Tak to v sobě dusíte, všechno si v hlavě přehráváte pořád dokola. Napadá Vás tisíce správných myšlenek a miliony těch špatných. Oči se Vám plní slzami, jste naštvaní a veškerá nálada je fuč.




Říkám si: „Proč, proboha?“ Nechtějí vidět vaši reakci? Nechtějí slyšet Váš názor nebo se dokonce bojí, že ztropíte scénu jako ve filmu? Když Vám chce někdo povědět něco důležitého, zásadního, mělo by to být v klidu a mezi dvěma očima. Pokud se máte vyjádřit a víte, že toto rozhodnutí může od základu změnit Váš dosavadní život, nevidím důvod, proč něco takového druhému sdělit při oslavě, pomalu šeptem mezi cca 15 dalšími lidmi.

Ne, opravdu se nezlobím a nejsem naštvaná. Je mi to líto.

Vše si poslechnete a připadá Vám to skvělé, ale na druhou stranu, máte určité obavy a co víc, pořád Vaše uši neslyšely to, co by mělo být řečeno, možná to, co cítíte, že by mělo být řečeno a dostanete se do fáze, kdy si uvědomíte tu děsivě zarážející skutečnost. Nepřemýšlíte o tom stejně.

Nastává fáze, kdy se někoho potřebujete zoufale zeptat, co máte dělat, protože jednoduše nechcete nic pos.rat. Ale nikdo takový se ve Vašem okruhu přátel nepohybuje, nikdo, kdo by někdy řešil to samé, co vy. Samozřejmě, není to aktuální, možná už to nikdy v životě nebudete muset řešit, nikdy se k tomu řeč nevrátí, ale dost možná ano… brzo. A tak si říkám, že cokoli v životě plánovat (a přitom mě to do té chvíle tolik bavilo) je na nic. Život si to udělá po svém…


Komentáře

  1. tak o tomhle chci napsat podrobnou zprávu na fb a jsem poměrně uražená, že už jí tam dávno nemám ;)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Meggie navždy!

Jako dítě nad tím člověk neuvažuje. Vlastně Vás to ani nenapadne, protože jste dítě, které si domů přinese kočičku nebo jakéhokoli jiného domácí mazlíčka. Najednou máte doma zvířátko, se kterým si hrajete a ono roste stejně jako vy. :) Jako dospělý člověk už se na to ale koukáte trochu jinak. 
Nejen, že si to malé, roztomilé koťátko přinesete domů, ale vy mu koupíte pelíšek, spoustu jídla, tuny steliva a co na tom, že vyměknete a tohle boží zvířátko se svámi válí v posteli. Očkování, odčervění, přípravky proti klíšťatům...Vždycky, když je venku špatné počasí, zima nebo moc teplo, vezmete ho pod své krovky domů. Jezdíte s ním na veterinu, snažíte se ho vychovat, krmíte ho, hýčkáte ho a sledujete, jak z toho koťátka vyroste velká, kamarádská, mazlivá kočka. :)
A vy ji milujete, protože je jako Vaše vlastní miminko, Vaše dítě.

Moje první MIXIT

Dlouho jsem přemýšlela, že to vyzkouším až jsem byla předběhnuta. Od sestřičky jsem dostala k svátku svoje první mixit müsli Cvičme v rytme! (protože chodím cvičit :D)a musím uznat, že je to výborné.
Stránku www.mixit.cz nebo www.mix-it.cz zná snad úplně každý, kdo chce zdravě jíst a nebo i hubnout. Není to kasické müsli, které najdete všude v obchodě a navíc si ho můžete namixovat sami. Prostě si vyberete všechno co vám chutná a smícháte to do jedné obrovské mňamky. Mixovat můžete 3 základní druhy. Müsli, kaše a suché plody. Pokud ale nemáte tu odvahu, mixovat sami pro Vás tu mají již hotové mixit a spoustu dalšího. 

Moje závislost 1 - Laky na nehty

Dala jsem se do uklízení a říkám si, Péťa tak ráda tvoří a improvizuje s nehtíkama, pochlubím se svojí výbavičkou. Takže Peti, za každý nový nápad budu moc vděčná a věřím, že pár takových článků u tebe ještě přibyde. Nevím, co všechno používáš, ale kdyžtak ještě něco dokoupím, není problém. ;) :D

Dopadla jsem tak, že si ke mě všichni z rodiny chodí laky půjčovat se slovy, no když ty jich máš tolik a velkej výběr. A přitom to ani nevypadá v té krabici tak děsivě, že? :D Jako malá jsem měla hrozný zlozvyk a kousala jsem si nehty, dneska si s nima hraju a baví mě to. Je to taková moje chvilka, opočinek a tak trochu i terapie. :)
Takže tady je můj arzenál v plné kráse. ;)